Deštný prales v Dánsku

25. května 2008 v 12:00 | Klára
Pokud člověka omrzí dánské mírné klima, může se zajet ohřát do Randers. Je to městečko ležící asi 40 km od Århusu a mají zde obzvláště vydařenou zoo, sestávající se ze tří obrovských kupolovitých skleníků. Dvě menší kupole jsou věnovány nížinným deštným lesům Asie a Afriky, větší kupole tropickému pralesu z Jižní Ameriky. Ve spojovacích chodbách pak najdete "noční Afriku", mořská akvária nebo třeba hadí pavilón.
Výjimečná je tato zoo tím, že mnohá zvířata pobíhají po prostoru zcela volně. Nemusíte se bát, že potkáte krokodýla, jak si to štráduje po chodníčku proti vám. Zvířátka, která poskakují kolem vás jsou naprosto neškodné opičky, ptáci, hlodavci, damani a podobá havěť. Na zvířátka se samozřejmě nesmí sahat, ale je tu možnost, že si zvíře sáhne na vás, nebo hůř, pokaká vás.
Je tedy dobré sledovat, co se nachází nad vámi a také, co pod vámi. Někteří tvorové se totiž docela pletou pod nohy.
Jiní jsou velice plaší a lze je zahlédnout jen v podrostu, kde si vás opatrně prohlížejí. Naopak například takové opičky si skočí až k vám a klidně zkoumají jestli pro ně nemáte připravenou nějakou dobrůtku v podobě ovoce nebo moučného červa.
V uzavřených prostorech pak bydlí zvěř větší a potenciálně nebezpečná pro návštěvníky. Z můstku můžete pozorovat krokodýly, v uzavřeném výběhu bydlí ocelot, dikobrazí tlupa, nebo třeba tapíří rodinka.
Při troše štěstí zahlédnete také noční živočichy jako jsou hrabáči, ježci, nebo třeba pásovci. Ty lze objevit i jen sluchem. Tato zvířátka totiž neskutečně funí.
Pro mně bylo asi největším zážitkem setkání s kapustňákem. Tento mírný obr válející se ve vodě a požírající kila zeleniny se připlaval podívat na mě zblízka. Přilepil čenich na sklo a prohlížel si mě. Bylo to naprosto úžasné.
Naopak mě poněkuď rozhodil nový hadí pavilón. Sice mám z hadů fóbii, ale za sklem, v přírodě či v něčích rukou hady pozoruji ráda. Jaké bylo mé zděšení, když v pavilonu o velikosti 25 m2 lezli hadi naprosto navolno lidem přímo nad hlavou. Při vstupu se mě zmocnila panika a věřte mi, že těch několik sekund, než se otevřely dveře ven, bylo jako věčnost. Čtvrt hodiny jsem se pak uklidňovala pohledem na spící africké ježky.
 

Kodaň

9. května 2008 v 19:31 | Klára
je hlavním městem Dánska, sídlem parlamentu a královny Margrethe II. Proti Praze působí trochu placatým dojmem a proto je pro středoevropana poněkuď náročnější se v největším skandinávském městě orientovat. Naštěstí jsme s Petí, která mě přijela navštívit, objevily většinu míst, které stojí v hlavním městě Dánského království za vidění.
Milý a utulný hostel se nacházel jen co by kamenem dohodil od hřbitova Assistens Kirkegård, kde v pokoji odpočívají Andersen a Kirkegaard (ano, jméno zakladatele existencialismu znamená "hřbitov"). Andersenův hrob je velice důstojný a lze ho dobře najít díky směrovkám, které stojí u okraje chodníčku. Zato Kirkegaard leží v hrobě spolu se spoustou členů své rodiny a je poněkuď těžké hrob na rozsáhlém hřbitově najít. Jinak hřbitov slouží spíš jako park, takže v něm běžně potkáte školku na procházce nebo lidi provozující jogging.
Dalším lákdlem pro turisty je Nyhavn, poetické přístaviště se spoustou plachetnic, barevnými domy a drahými kavárnami. Je to místo, jehož fotografie nesmí chybět v žádném průvodci po Kodani.
Tato atrakce leží zhruba v půlce cesty mezi Christiansborgem, což je obrovský a poněkuď nabubřele vyhlížející palác, kde sídlí parlament, a Amalienborgem. V tomto poněkud více hygglig paláci bydlí královna. Lze ji tu dokonce občas spatřit, což se mě a Petí podařilo. Foto tohoto zážitku vizte níže. Obrázek má spíše dokumentární než estetickou hodnotu. Ten červený flíček v autě je Její výsost královna Margrethe II.
Po tomto zážitku jsme zamířily k symbolu Kodaně, Malé mořské víle, která se nachází na severním okraji Kodaňského přístavu. Bohužel tato bronzová socha pohádkové bytosti je neustále v obložení turistů, takže většina lidí je z Malé mořské víli poněkuď zklamána. My jsme nebyly výjimkou. Vytoužená fotografie s bronzovou sochou je vykoupena dlouhým čekáním, rozčilováním se nad italskými turisty, kteří předbíhají a snahou kompozičně uspořádat fotku bez těch pěti lidí, kteří vám stojí v záběru...
Pokud se potřebujete uklidnit po stresu u Malé mořské víly, doporučuji vrátit se zpět do centra a zajít se podívat do botanické zahrady. Kodaňská botanická je krásná, zadarmo a má úžasný obrovský secesní skleník plný kvetoucích a plodících tropických stromů, palem, keřů a bylin. No, prostě kam se hrabe Botanická hl. m. Prahy. Skleník obklopuje rozsáhlá venkovní expozice s několika jezírky, kavárnou a spoustou laviček vybízejících k posezení na sluníčku a svačince. Jen jedno upozornění: Pozor na kachny!

O dánském bydlení

10. dubna 2008 v 16:18 | Klára
Každý seveřan rád hezky bydlí. Zatímco na jihu Evropy se žije hlavně venku, tady, kde většinu roku prší a fouká studený vítr, se lidé uchylují do svých obydlí a není tedy divu, že to tam chtějí mít hygglig. Toto dánské slovo lze jen těžko přeložit. Je to něco jako útulný, příjemný, se spoustou světla a vyzařující pohodu. Dánové jsou mistři v příjemném hezkém bydlení na minimálním prostoru (to asi kvůli vysokým cenám pozemků a nájemného). O co menší je plocha na bydlení, o to větší musí být okna.
Seveřani milují lampičky a elektrická světýlka. V jednom pokoji tak najdete třeba i pět malých světýlek místo jednoho velkého lustru. Na žádné návštěvě nebo oslavě nesmí chybět spousta svíček a je zvláštní, že tu hasiči nevyjíždějí moc často i přes fakt, že taková dánská domácí oslava může být dosti divoká.
Nejmilejší jsou ovšem Dánům sluneční paprsky, takže jim nehodlají bránit vstupu do svých příbytků takovými nesmysly jako jsou třeba záclony. Nebrání tak ani viditelnosti do svého domácího života. Nejednou jsem v lednovém tmavém ránu viděla za okny paní v pyžamu malátně se ploužící kuchyní, nohy koukající z postele nebo zoufalou snahu rodičů zorganizovat tlupu potomků a dostat je včas a v pořádku do školy.
Protože světlo je tu důležité, jsou interiéry zařízené ve světlých, lomených barvách, zatímco barevně se majitelé obydlí vyřádí na domovní omítce, okenních rámech a dveřích. Ulice tu jsou tak velmi veselé a někdy to vypadá, jako by člověk projížděl městem postaveným z lega.
Zajímavé je také to, že se Dánové snaží svůj byt stále upravovat, zlepšovat a obnovovat pomocí nového hezkého a moderního nábytku dovezeného z IKEA nebo z podobných levných obchodů. Je tu běžným jevem, že se u popelnic válí zachovalá pohovka, jídelní stůl a nebo třeba koberec - někteří moji spolužáci si díky těmto odloženým věcem vcelku hezky zařídili kolej :).
 


Příroda kolem Århusu

10. dubna 2008 v 11:39 | Klára
Århus je město docela zelené, většina domů, i těch činžovních, má kolem sebe zahrádku, parčík nebo aspoň malé rabátko. Ve městě se navíc nachází spousta velkých veřejných parků. Hned za městem člověk může vyrazit do bukového lesa. Buk mají Dánové rádi, je to jejich národní strom, takže kromě lesů najdeme buky v každé zahrádce buď jako solitéry a nebo ve formě živých plotů.
Bukové lesy tu jsou většinou vysázeny člověkem, ale i přesto neztrácejí na půvabu. Sasanky si tu na jaře hledí k nebi přes ještě neolistěné stříbrné větve buků.
Přes pohádkový les dojdete snadno až na pláž. Moře je za jarních dní ještě stále zimavě šedé, ale tu a tam začíná modrat od oblohy, ze které se postupně vytrácejí těžké dešťové mraky a místo nich se usazují bílá jarní oblaka. Člověk je stále stejně prokřehlý od větru jako před měsícem, ale už mu to tolik nevadí.

Konečně jaro!

4. dubna 2008 v 17:39 | Klára
Konečně i sem na sever dorazilo jaro. S častějším a intenzivnějším slunečním svitem odcházejí běsy zimy. Ráno mě tu probouzí kosí zpěv, který je plný naděje a radosti ze života. Den se prodlužuje, teplota roste, prší čím dál méně často a barev přibývá.
Velikonoce tu byly, stejně jako v ČR, na sněhu. A po Velikonocích to tu vypadalo, že přichází doba ledová. Naštěstí to byla jen poslední křeč Sněhové královny. Přes horečné přípravy na zkoušku jsem si ani nestihla pořádně všimnout, jak zima odchází. Naštěstí jsem zkoušku úspěšně složila, takže teď si vychutnávám krásu probouzející se přírody.

Dánština

10. března 2008 v 23:02 | Klára
Přestože se tu téměř všude a s každým domluvíte anglicky, je velmi výhodné umět alespoň trochu dánsky. Pro běžnou potřebu stačí znát, jak se píše: mléko, máslo,sýr, maso, jednotlivé druhy zeleniny a ovoce. Dále je velmi výhodné znát, jak vypadá "zákaz stavění kol", "zákaz kouření", "pokladna", "bankomat" apod. Naštěstí tyto nápisy bývají také opatřeny piktogramy, takže toto zvládne, s prominutím, každý blbec. Psaná dánština je poměrně jednoduchá, pokud máte základy germánských jazyků. Slovíčka připomínají němčinu, gramatika je zase poněkuď anglická. Jediné, na co si člověk musí zvyknout, jsou některá zvláštní písmenka jako: æ, ø, å
Mluvená dánština je však jazyk záludný a nevypočitatelný. Plno hlásek se vyslovuje úplně jinak než byste čekali a plno hlásek se nevyslovuje vůbec. Do toho si musíte hlídat přízvuk, který je sice u většiny slov na první slabice, ale v některých případech se potuluje někde dál. Pokud uděláte chybu v přízvuku, Dánové nerozumí. Další problém je se samohláskami. Dánové ve svém mluveném projevu rozlišují 9 zvuků, které nazývají samohláskami. Pro necvičené ucho je to zoufalství. Naše hodiny dánštiny někdy připomínaly scénu z Pygmalionu G. B. Shawa, kdy nešťastná Líza kvičí do přístroje znova a znova a ono nic.
Také mnohé národy překvapí, že d se čte [ð], což je velmi měkké d, které zní jako l, a g se může vyslovovat jako [j] nebo jako [w], někdy se nevyslovuje vůbec. Předvedu na příkladu:
"Goddag. Jeg hedder Klara."
Vyslovujeme: [Godej. Ja hila Klara]
Znamená: "Dobrý den. Jmenuji se Klára"
Pokud vyslovíte nějakou samohlásku špatně, nikdo vám, nerozumí, což je ta lepší varianta. Při té horší může dojít k poněkuď trapným nedorozuměním. Pokud, například, špatně vyslovíte slovo "kylling" v restauraci, může se stát, že na vás číšník bude vytřeštěně zírat, protože jste si právě místo kuřete objednali kotě (killing), nebo dokonce prostitutku (kælling). Jediné, co člověka povzbudí v učení, tohoto jazyka je poměrně lehká gramatika.
Ještě jako bonus, abyste měli tušení, jak dánština zní, sem vkládám odkaz na písničku, která je od písničkáře Kima Larsena a název v překladu zní "Ženo má".

Har du en cykel?

6. března 2008 v 0:00 | Klára
Nejdůležitější výbava každého obyvatele Dánska, kromě nepromokavých svršků a humoru, je kolo. V místních placatých podmínkách je to nejlepší způsob dopravy. Takové kolo má mnoho předností. Například pořizovací náklady, jsou většinou velmi nízké. Samozřejmě si můžete koupit nový model, ale také třeba máte štěstí a najdete kolo, které jeho majitel už nechce, opřené u popelnic. Pořizovací cena tak může být nulová.
Kolo je dopravní prostředek velmi šetrný k životnímu prostředí. Nikomu nesmrdíte pod nos, tedy pokuď nemáte ve zvyku cpát se hrachem a zakusovat to česnekem. Parkovácí plocha pro kolo je mnohem menší než pro auto. Někdy žasnu, kolik kol se dá namačkat na minimální prostor. Pohon je závislý jen na vašich fyzických silách, takže obnovitelném zdroji energie. Dánové jsou podporováni v tomto způsobu dopravy velmi drahým jízdným v MHD a 180% daní z ceny nového automobilu.
Cyklostezky jsou téměř všude a jsou vybavené i speciálními semafory a značkami, ale dánský cyklista je anarchista a řidičům motorových vozidel tu skutečně nezávidím. Nejenom, že tu není zvykem ukazovat změnu směru jízdy, ale i řazení do pruhů tam, kde chybí cyklostezka, je poněkuď živelné až divoké. Cyklisté (zejména cyklistky) mají také ve zvyku jezdit po silnici vedle sebe a sdělovat si zážitky. O jízdě po požití alkoholu snad raději pomlčím...Jediné, co se tu striktně dodržuje, je označení kola po setmění bílým světlem vpředu a červeným vzadu. Za porušení tohoto předpisu totiž můžete místním orgánům vysolit 500 DKK.
Na kole tu jezdí opravdu každý. Po ulicích se tu na nejrůznějších modelech bicyklů prohánějí pánové v obleku, dámy v kostýmku a lodičkách, adolescenti s kalhotami proklatě nízko i důchodci. Maminky a tatínkové rozvážejí na kole dětičky do školek a škol. Kromě starých známých sedaček tu mají pro děti i nejrůznější vozítka připojitelná za velociped jednoho z rodičů. Také tu lze sem tam zahlédnout kola "dodávky". Jsou to vlastně tříkolky, které mají mezi předními koly umístěnou korbičku, kam se dá naložit téměř všechno a majitelé těchto vozítek tam také téměř všechno vozí. Takovou vynalézavost v použití kola lze vysledovat snad jen rozvojových zemích.
Zajímavé je také sledovat trendy v designu kol. Poslední dobou jsou u dámských kol upředňostnovány staromódní tvary připomínající kola našich babiček. Nejvíce in je béžová barva rámu a nezbytný proutěný košíček na řídítkách. Ale pokud jste vždy toužila po kole růžovém, i takové tu bez problému seženete, stejně jako velociped červený, zářivě zelený nebo modře květovaný. Pro pány jsou připraveny sportovnější modely v elegantním černém provedení. Pro fajnšmekry tu nabízejí kola připomínající svým designem slavný Harley Davidson. Většina populace tu však jezdí na neuvěřitelných "plečkách", které zdobí rez a zbytky laku na rámu. Nejdůležitější výbava kola ve zdejších podmínkách je přehazovačka (stačí tři rychlosti), pláštěnka na sedačku (postačí obyč igelitka) a košík na nosiči či řídítkách, do kterého se vejde vše, kabelkou počínaje a rodinným nákupem konče.
Ještě jeden postřeh. Spolu s dánskou kartičkou pojištěnce jsem dostala leták, jestli nechci být v registru dárců orgánů. Vzhledem k tomu, že tu většina lidí jezdí bez helmy, chápu, že tuto možnost Ministerstvo zdravotnictví DK nabízí.

O dánské kuchyni

17. února 2008 v 16:21 | Klára
Když už jsme byli v seznamování s dánskou kulturou, nemohli jsme vynechat kurz dánského vaření. Tato akce se konala ve školní kuchyňkách jedné základní školy poblíž univerzity. Vaření je tady jedním ze školních předmětů. Po rozdělení do skupinek cca po 4 lidech jsme dostali přidělené recepty. Někteří jedinci vařili poprvé v životě. Zejména američtí mladí mužové pomalu nevěděli, jak vypadá syrová brambora...takže to bylo občas zajímavé. Například loupání a krájení červené řepy do salátu připomínalo "Texaský masakr motorovou pilou". Ale naštěstí se to obešlo bez újmy na zdraví a životech :)
Co si představí průměrný středoevropan, když se řekne: "dánská kuchyně"? Většina lidí, které jsem postavila před tuto otázku, vyhrklo s nadšením a dychtícím výrazem: "Ryby!". Bohužel se docela mýlí. Tady ve východním Jutsku jsou ryby poměrně drahá záležitost, přestože Aarhus a další větší města leží přímo na pobřeží nebo velmi blízko něj. Takže ryby se tu jedí, ale je to spíše hodobóžový pokrm :)
Tak co je tedy typická dánská kuchyně? Hlavně vepřové maso, pak také hovězí a kuřecí, vařené zelí, řepa, brambory, hrách, domáci chléb a ovocné studené polévky... Dánové dělají výborné dezerty. Dokonce mají na každý den jiný tradiční dezert. Takže například v úterý se sluší si dát flødeboller, což jsou vlastně tokoví indiáni, a ve čtvrtek zase jahodové pyrré se šlehačkou. Tradiční nápoje podávané k jídlu jsou pivo plzeňského typu, bezinková šťáva, limonáda z bezových květů nebo voda.
Výsledky našeho snažení na kurzu dánského vaření můžete vidět na následujících fotografiích:
V popředí vidíte rybí frikadely (karbanátky), které se vyrábí z prefabrikované hmoty, které vypadá jako už jednou použitá treska. V pravém horním rohu jsou lískooříšková paté. Směrem do leva pak vidíte zelné a řepové saláty. Celou přehlídku hlavních chodů pak uzavírají masové kuličky v kari omáčce s rýží. Je zajímavé, že přestože jsme měli naprosto identické recepty, produkt každé skupiny se vzhledově a i chuťově lišil. Nejvýraznější tento rozdíl byl právě u masových kuliček, které plavali buď v kari polévce nebo se líně válely v husté žluté hmotě připomínající kit.
V popředí ve skleněných miskách domácí remuláda (opět podotýkám, že recept byl identický). Za remuládou pšeničné bochánky. Jogurtový chléb se právě nakrojuje a vedle leží čokoládový dort - oboje jsem vytvořila já. Ten zbytek jsou dorty ostatních skupin.
A takto se ty dobroty servírují. Všechno jídlo, včetně salátu, remulád a různých příloh se totiž naloží na jedenen talíř. Lidé, kteří nemají rádi smíchané chutě, poněkuď trpí. Samozřejmě dezert se servíruje na zvlášťní talířek. Mne míchání chutí naštěstí nepohoršuje a navíc oceňuji šetření vody, saponátu a sil při mytí nádobí.
Pokuď byste měl někdo zájem o recept na nějakou tu mňamku, stačí zaslat zprávu a já vám příslušný recept pošlu ;)

Seznamování se s Dánskem

15. února 2008 v 14:59 | Klára
Po dvou dnech zabydlovávání jsme se měli začít seznamovat s dánskou kulturou a jazykem. Byli jsme totiž, stejně jako další asi stovka mezinárodních studentů, zapsaní na kurz Denmark Today.
Tento kurz trvá tři týdny a je nabitý zážitky. Chodili jsme po muzeích, památkách města, kulturních centrech (knihovna, sTUDENTERHUS atd.). Ve sTUDENTERHUS pro nás také připravovali různé akce jako například promítání dánských filmů, kurz vaření a samozřejmě mezinárodní party. A k tomu každý všední den dopoledne tři hodiny dánštiny.
Každý z nás mezinárodních studentů sem přijel z rozdílnými znalostmi dánštiny. Já jsem dánsky neuměla vůbec nic. Věděla jsem, že je to germánský jazyk a že psané dánštině trochu rozumím, protože jsem se kdysi učila německy. A tak jsem zákonitě musela patřit mezi začátečníky. Rozřazení do jazykových skupin byl tedy trošku šok, protože na nás začali naši učitelé (tři velmi energické dámy a jeden velmi klidný pán) mluvit dánsky. Jediné, co jsem pochopila, bylo, že se mě ptají na jméno a odkud jsem. Pak ani "ň" :)
Tak jsem se dostala do skupiny s dalšími Čechy (tedy mými třemi spolužáky a Peťou z Olomouce), dvěma Američany, dvěma Švýcary, Holanďankou, Italkou, Němcem a Polákem. Naši skupinku si vzal na starost Simon.
Nejdřív jsem si říkala, že je to škoda, že si nás nevybrala nějaká z energických dam, ale pak jsem zjistila, že se Simonem je opravdu legrace a že narozdíl od ostatních skupin i něco umíme.
Simon nám také hodně pomohl pochopit dánskou mentalitu, tradice a zvyky. Naučil nás dánské písničky a měl s námi neskutečnou trpělivost. Dánština má totiž velmi těžkou výslovnost a pokud se spletete, můžou se stát různé věci. Peťa se například jednou chtěla zeptat, jestli Simon dobře zpívá a místo toho se ho zeptala, jestli je dobrý v posteli :) Zatímco my jsme se svíjeli smíchy pod lavicemi, Simon nehnul ani brvou a prohlásil, že jí na to neodpoví, protože jinak by se červenal ;) Docela typický dánský suchý humor.
Dánové jsou moc příjemní lidé. Mají ironický smysl pro humor, pijí rádi pivo, rádi dobře jedí. Narozdíl od ostatních skandinávců nejsou studení čumáci. Rádi se baví, někdy až moc ;) Ale pozor, dánské umění je velmi temné a někdy až drastické. V ARoS, což je muzeum umění v Aarhusu (fotografie úplně nahoře), najdete třeba 100 lahví s formalínem, ve kterých je rozřezaný kůň! Jeden dánský umělec takto vyjádřil hrůzu z války ve Vietnamu. A pokud znáte filmy Larse von Triera, víte že jsou plné tmy, děsivých věcí a dotýkají se samého bytí.
Tyto pocity, ale v člověku vyvolá už dánské lednové počasí, kdy vás bičuje studený vítr, ve kterém poletuje ledová tříšť a drobné kapičky vody. Je tma a každou chvíli máte pocit, že z poza rohu vás pozoruje nějaký skřítek nebo jiná severská havěť.



Cesta do Aarhusu

15. února 2008 v 12:48 | Klára
Můj odjezd byl poněkuď hektický. Po silvestrovských oslavách se ráno vzbudit, dostat se domů, tam pobalit svých pár posledních švestek a mazat s krosnou, baťůžkem a velkým kufrem na nádraží. Vlak jsem chytla jen tak tak...V Praze rychle něco sníst a pospíchat na Florenc, odkud mně a dalším třema spolužákům z PřF jel autobus do Kodaně. Cesta autobusem Praha - Kodaň trvá asi 14 hodin, z toho asi hodinu a půl na trajektu, kde je všechno děsně drahé, ale zase si člověk může očichat všechny možné parfémy v duty free shopu :)
V Kodani nás autobus vyložil přímo u hlavního vlakového nádraží, což bylo moc dobře. Docela si neumím představit, že se vleču přes město s veškerou svou bagáží. Náš přesun do nádražní haly připomínal stěhování národů, ale nakonec jsme to nějak zvládli.
Pak nás čekalo asi dvouhodinové zevlování po nádražní hale, než otevřou pokladny, abychom si mohli pořídit slevovou kartu na dánské dráhy a koupit si jízdenku. Při čekání jsme viděli opilé Švédy, Gróňany, různé brzdomovce a podivné existence. Prostě skoro jako doma ;)
Formuláře na slevovou kartu byly v dánštině, takže jejich vyplnění bylo více než intuitivní, ale nakonec to dobře dopadlo. Koupili jsme si jízdenky a nasedli do vlaku. Samozřejmě do špatného vagonu, který byl o třídu vyšší. Průvodčí nás naprosto slušně vyhodila a my se přesunuli do vagonu, který je ve třídě "standart". Jediný rozdíl byl v nápise, který byl nad dveřmi, a v počtu obsazených míst. Jinak naprostý luxus!
Po dvou a půl hodinách vlak zastavil v Aarhusu, a my celí rozespalí vylezli i s veškerou bagáží z vlaku a dívali se po našich mentorkách. Ty jsme objevili téměř v zápětí. Jen pro vysvětlení, "mentor" je student ze stejné fakulty, na kterou jste se přihlásili. Má vás na starost, pomůže s ubytovám, provede vás po škole, ukáže co a jak...
Nechaly jsme si s Janou věci v úschově na nádraží a Malene, tak se naše mentorka jmenuje, nás vzala na pořádnou snídani, prohlídku města a kampusu. Pak jsme si vyzvedli klíče od ubytování a Malene naložila nás a všechny naše věci do svého minivozidla a rozvezla nás do našich nových domovů.

Kam dál